PODHORJANY-MUKAČEVO ( ŐRHEGYALJA-PODHERING ) /1919-1939/
Původně panský pivovar v Podhorjanech (dnes severovýchodní oblast Mukačeva) byl jedním z prvních pivovarů Podkarpatska. Založen byl 1. března roku 1701 zakládací listinou mukačevského pána, vévody Františka II. Rákoczi (vzdělání získal v letech 1690-92 na pražském jezuitském kolegiu na Malé Straně, dnes zde má pamětní desku). Místo pro vznik pivovaru nebylo vybráno náhodně. Procházela tudy jedna z významných stezek z východu na západ, následně také propojená železnicí. Říčka Latorica poskytovala pivovaru dostatečné zásoby vody z horských pramenů, pivovar samotný pak měl zabezpečovat zpracování místního ječmene a chmele. Hlavním cílem vévody Františka II. bylo vytvořit na svou dobu moderní pivovar, ze kterého by měl co největší příjmy do své pokladny. Vévoda samotný si ovšem příjmů z pivovaru příliš neužil. Po prohraném boji za nezávislost Uher v roce 1711 se na Podkarpatsko již nevrátil. V roce 1715 mu bylo mukačevské panství zkonfiskováno a stalo se císařským majetkem až do roku 1728, kdy ho římský císař Karel VI. věnoval hraběti Lotharu Františku Schönbornovi (1655 – 1729).
V majetku rodu Schönbornů zůstal pivovar dalších 216 let. Schönbornové se významnou měrou zasloužili o rozvoj pivovaru, i proto bývá rok 1728 považován za druhé datum vzniku podhorjanského pivovaru. Z počátku jejich vlády se bohužel materiálů vztahujících se k pivovaru příliš nedochovalo. V průběhu 19. století docházelo k jeho pozvolné modernizaci, ručně prováděné procesy byly nahrazovány vybavením s mechanickým pohonem. Z říčky Latorica se v zimním období těžil led. Kusy ledu byly naváženy do speciálních dodnes zachovaných sklepů. Led byl využíván nejen při chlazení, ale také při rozvozu, aby byla kvalita podhorjanského piva co nejdéle zachovaná. S postupující modernizací rostl i výstav pivovaru.
Po připojení Podkarpatské Rusi k Československu v roce 1919, byly v pivovaru během následujících dvaceti let provedeny další rozsáhlé rekonstrukce. Byla postavena nová, v pořadí třetí sladovna se zařízením na výrobu karamelového a praženého sladu. Unikátních bylo i 12 nových kvasných kádí a 42 ležáckých tanků ze železobetonu s povrchem ošetřeným speciální smůlou. Pivovar měl vlastní přepravu, koňské povozy časem nahradily nákladní automobily, jako jeden z prvních v Československu si podhorjanský pivovar pořídil chladící vozy na železnici.
Další započaté rekonstrukce přibrzdila druhá světová válka, kdy se od roku 1939 Podkarpatská Rus stala součástí Maďarska. Jeho technická úroveň mu ve srovnání s mnoha jinými pivovary v Maďarsku a bývalém Československu zabezpečovala dostatečnou konkurenceschopnost. Po celou dobu druhé světové války zůstal pivovar v provozu. Téměř osudným pro něj byla druhá polovina roku 1944, kdy při postupu frontové linie ustupující fašisté některé jeho části zaminovali. Přesto se podařilo pivovar zachránit prakticky nepoškozený.
Ihned po osvobození Mukačeva v roce1944, byl téhož roku pivovar na základě dekretu Národní Rady Zakarpatské Ukrajiny znárodněn. Díky své neporušenosti během druhé světové války byl technicky dobře vybaveným pivovarem, který vařil kvalitní pivo tradiční klasickou technologií. Výroba piva podle „hraběcí receptury“ byla nepřijatelná. Striktní omezení řídícími orgány ohledně norem na spotřebu surovin se muselo na kvalitě a sortimentu mukačevského piva projevit.
Jakkoliv byly podmínky pro rozvoj pivovaru v poválečné době nepříznivé, díky velkému úsilí samotných zaměstnanců docházelo k pozvolné modernizaci, kapacita pivovaru neustále rostla. Byla vybudovaná a zrekonstruovaná stáčírna lahví, automatizovaná sladovna, varna, spilka, ležácké sklepy a sýpka. V roce 1974 pivovar vystavil nejvíce ve své historii. V následujících letech přišel pozvolný pád. Není náhodou, že se ve vedení pivovaru za celé poválečné období vystřídalo 16 ředitelů. Mnoho z nich nemělo jasnou představu o jeho dalším rozvoji, ignorovalo jeho technické problémy, pivovar přestával být konkurenceschopným. Konec pivovaru neodvrátily ani změny a nové impulsy v devadesátých letech. Téměř třísetletou historii pivovar uzavřel v roce 1996, kdy v něm byla uvařena poslední várka. K hlavním příčinám konce pivovaru patřilo podle místních především neustálé porušování norem v oblasti technické údržby pivovaru, postupné selhávání jednotlivých zařízení a celkový rozklad technologie. Přežily pouze obě sladovny, z nich ta novější je jako poslední součást bývalého pivovaru dosud v provozu.
- chronologie názvů pivovaru
Mukačevský pivovarský závod
Pivovar Hraběte Schönborn-Buchheim
Pivovar Vévody Františka II. Rákoczi
